chanizmy komunistickej totality.
Jednotlivé etapy diktátorského systému sleduje autor zvnútra, ako to naznačuje sama téma, a to mu umožňuje presiahnuť vymedzené obdobie a naznačiť, čím sa štyridsaťročné totalitné dedičstvo zúčastňuje na našich postojoch, správaní a konaní aj po roku 1989. Nedotýka sa to však iba generácie, ktorá túto dobu zažila na vlastnej koži, ale aj tých, čo s komunistickou diktatúrou nemajú bezprostrednú skúsenosť. Osvojili si však od rodičov a starších ľudí také vzory správania, ktoré sú dôsledkom totalitného obdobia.
„Lež je podmínkou existence komunizmu,“ píše Jindřich Kabát, „a všude, kde je, dává růst podobným strategiím, které využívala diktatura po jejím pádu: klientelismus, oportunismus a pragmatismus... ochota sloužit komukoli... Přehlédnutým problémem je, že komunismus přetrvává i v období svobody tím, že lidé, kteří v něm vyrostli, si osvojili situační klíče a strategie, které se jim osvědčili tak silně a byli natolik úspěšné (servilita, podlézavost, pragmatičnost... loajalita k organizaci, prezentace sebe sama), že se jich nedovedou zbavit.“
