Keby sme si zobrali príklad z ostrovov Samoa a Tokelau: tamojšie vlády jednoducho zrušili predposledný deň roka a z 29. prešli rovno na 31. december 2011. Vraj z ekonomických dôvodov opustili západnú hemisféru a priblížili sa Austrálii a Novému Zélandu; premiér Samoy od zmeny očakáva pozdvihnutie turistického priemyslu.
A čo na to naši politici?! Počuli ste, že by na to niektorý reagoval? Keby naozaj súzvučili s ľudom, mysleli národne a cítili sociálne, tak by nám zrušili rovno celý rok 2012, keď sa nás chystá kántriť drahota a bieda, a my by sme skočili hneď do ďalšieho roku, vtedy už bude po kríze. Nuž hej, dnešná vláda má obmedzený mandát, a na tú druhú si ešte treba počkať – je to akési zamotané.
Aj bez vlád a úradov však nie sme celkom bezmocní. Pred 55 rokmi si začínajúci básnik zapísal veršíky, ktoré sa ani nerýmovali (lebo ani moja duša sa nerýmuje, odpovedal, keď sa ho na to pýtali):
/Lije jako z konve. Světla trolejbusu / potvrzují mi blízkost tvého těla. A duši, / tu si mohu jenom domýšlet, představovat / a v její blízkost doufat.//Nastoupili jsme, usedli. / Jsme zde, v žižkovském trolejbusu, / v Praze,
v Československu, v tomto věku. / Jsme zde a nezbývá nám než souhlasit. / Neboť nesouhlasit by bylo / nesouhlasit s vlastní existencí./
