Knihu džungle som prečítal v druhej ľudovej. Akela, Bagíra, Kaa i Balú sa stali aj mojimi priateľmi. Postupne som prečítal všetky (dostupné) Kiplingove knihy. V 60. rokoch som v pražskom antikvariáte objavil Písně mužů. Výber z poézie Rudyarda Kiplinga. Preložil Otakar Fischer. Rok vydania: 1947. V knihe som našiel aj báseň Zpěv bělochů (krátená):
Tady je číš - z ní pije bílý muž, když křivda se napravit má; zde druhá je číš - a na jejím dně zášť starého světa je zlá.
Toto je krok - jím kráčí bílý muž, cizí kraj když očistit jde, pod nohou kov, nad hlavou blesk, hlubinu tam i zde. Tou cestou my šli, vlhkem a v bouř my šli a hvězdy své viděli plát. A blažen je svět, když kráčí po něm krok sevřených bělošských řad.
Takto přísaha zní, když staví bílý muž v dalekých krajích svuj dům: Buď svobodu nám a svobodu pro náš rod - buď válku tuzemcům! My dostáli slovu: naši přísahu znej pobitých junáků stín! A blažen je svět, když znova bílý muž svou přísahu promění v čin.
Spev belochov ma zmiatol. Báseň som vnímal ako rasistickú, ba fašizoidnú. Voľačo tu však nehralo. Akoby báseň mala aj druhý plán: ironický až sarkastický. Až neskôr som sa dozvedel, že básňami Spev belochov a Bremeno belochov odsúdil prvú zámorskú inváziu americkej námornej pechoty!
