Sledujem články o odvolaní arcibiskupa Bezáka. Väčšinou sú od ľudí, ktorí sú veriaci a k cirkvi majú blízko. Čím viac o tom čítam, tým viac mám pocit, že to, čo sa odhohráva vnútri tejto inštitúcie, ten boj, je len dokonalou výkladnou skriňou celej našej krásnej spoločnosti. Nič viac, nič menej.
„Jeden z nejstarších zlomků evropské filosofie praví: Pro bdící je svět jeden a společný, ale každý ze spících se obrací k vlastnímu. Ještě nikdy nebyly síly, které nás odvracejí od společného světa, tak mocné. Žijeme ve věku akční nabídky vlastních světů. Mnoho převozníků nás dnes umí rychle a snadno přepravit ze špinavého a neposlušného světa společného do čistého a poslušného světa vlastního. Jeden společný svět pro bdící se propadá do tmy, zato akční nabídka vlastních světů pro spící roste závratně. Vlastní světy na klíč, jen je instalovat a uvelebit se v nich, ty dnes na trhu nabízí mnoho firem.“
Citát z knihy Václava Bělohradského Společnost nevolnosti vystihuje aj kauzu Bezák. Ortodoxnému liberálovi, odchovanému na článočkoch o cirkevných škandáloch, pre ktorého je veriaci človek zmanipulovaná ovca osprostená kadidlom a katolícka viera len náhrada tajomných perverzných chúťok, ktoré sublimuje extaticky vyvráteným zrakom v kostole, takému je odvolanie Bezáka rovnako milou, škodoradostnou správou, ako tej časti cirkevného kléru, ktorá odvolanie otvorene privítala.
